Buda i Pešť aneb letní putování

Dneska pro změnu trošku jinak! Ačkoliv na konci bude typicky recept, dneska k němu přidám i něco (pro mě netradičního) navíc :)

Pokud se chystáte cestovat a nevíte kam, případně se chystáte přímo do Budapešti, měli byste si tento článek rozhodně přečíst! a čtěte až do konce, aby vám neunikla pravá pointa tohoto článku ;) My se rozhodly, že do Budapešti vyrazíme. Původně jsme tam chtěly jet už vloni na vánoční trhy (což se nakonec nepodařilo a my skončily v Krakově), tak jsem se letos v létě rozhodly, že nasedneme na vlak a pojedeme na vlastní pěst. Samozřejmě jsme si udělaly dopředu "průzkum města" podle zkušenosti jiných cestovatelů, kteří Budapešť opěvovali vrchem spodem. Já jsem tedy naplánovala trasu do posledního bodu, a podle doporučení již zkušenějších, a vyrazily jsme. Od nás z Moravy se dá do Budapešti krásně dostat vlakem jenom s jedním přestupem v Břeclavi, což je krása. Cesta vlakem tudíž byla víceméně bez problémů (až na klasické nepochopitelné zpoždění). Jelikož jsme chtěly poznat krásy města a jelikož nejsme naprosto líné, bylo rodinnou radou rozhodnuto, že po městě budeme chodit a hromadnou dopravu si necháme maximálně na cestu zpátky na nádraží, aby nám neujel vlak.

Kdo z vás už o Budapešti slyšel, tak jistě ví, že se město skládá ze dvou částí - Budy a Pešti, které jsou od sebe oddělené mostem lehce podobným tomu londýnskému. Dorazily jsme tedy na nádraží do Pešti, jinou možnost jsme ani neměly. A šly jsme... jaké bylo však naše zděšení z města (tedy z PEŠTI), když jsme procházely..! Pro srovnání - brněnský Cejl je ještě krásné místo! A nedělám si legraci.. byly jsme dost rozčarované z rozmlácených výloh a vchodů zaprášených až dočerna, jakoby do nich půl století nikdo nevkročil. Maďaři asi nepočítají s tím, že by přijeli aktivní turisti, kteří se budou chtít po jejich městě procházet po vlastních a raději nasednou na hromadnou, která je v bezpečí a rychle (aby ty výlohy a vchody ani nezaznamenali) doveze do centra města, kde se to alespoň hemží lidmi a obchody. My jsme tedy zatly zuby a šly jsme podle mapy směrem k našemu prvnímu bodu, kterým byl (údajně krásný) městský park s replikou starého hradu, nacpaný různými pamatníky a sochami a množstvím jiných věcí. No... po dlouhém bloudění parkem jsme narazily na jedinou budovu v dohledu, kterou jsme si pro jistotu vyfotografovaly, abychom doma zjistily, že ta udávaná replika hradu byla v parku na uplně jiném místě a my ji ani nenašly. Ach.... 

Zásadním nedostatkem bylo označení všeho pouze v maďarštině, která se ani zdaleka nepodobá češtině, angličtině ani němčině, tudíž se význam slov nedá ani odhadnout. Tak jsme tedy dopadly u prvního bodu. Následně jsme se těžce propletly parkem zase ven a vydaly jsme se k Opeře. Šly jsme dlouho. Opravdu dlouho. A po cestě žádná kavárna, kde by si člověk dal kafe po velmi brzkém ranním vstávání. A já patřím k lidem, kteří kafe milujou!! Nakonec nás nějaký dobrý muž nasměroval jinou trasou, než jsme plánovaly jít, a my tak narazily na první světlý bod našeho dosavadního putování. 

Miniaturní kavárničku i s občerstvením někde na Vörösmarty utca, kde měli originální nábytek i nádobí. Z grilovaného sendviče se šunkou a sýrem se vyklubala tahle nádhera a dobrota z tmavého chleba s úžasňáckým sýrem a dokonce se salátem i s dresinkem. Naprostá lahoda!! Podle množství vypitého kafe ještě před donesením jídla můžete vidět, jak byla cesta až sem náročná :-D z tohoto bodu už se nám šlo s daleko větším optimismem - zaprvé proto, že jsme v sobě měly silné a naprosto božské kafe a taky výbornou svačinu, zadruhé proto, že se ulice začaly konečně zalidňovat a nad dohled byly i obchody. Naše další cíle jsme už alespoň našly a Opera i Bazilika sv. Štěpána jsou asi jedinými památkami, co v Pešti stojí za zastavení. Protože mým hlavním cílem v každém cizím městě je najít si suvenýr (u mě jsou to konkrétně magnetky znázorňující dané město), mířily jsme na Vörösmartyho náměstí, kde melo být suvenýrové centrum celé Budapešti. Překvapí někoho, že jsme nenašly ani jeden suvenýr?!?! Mě to sice v tu chvíli překvapilo, ale asi nemělo, jak se znám.. místo suvenýrů jsme ale našly nádhernou malinkou cukrárničku na József Attila u. (ještě miniaturnější, než byla kavárna - v Pešti asi jedou na miniatury!!), takovou tu, kde všechno chystají a pečou přímo před zákazníky a mají velký výběr ndherných dortíků, u kterých stojíte 15 minut a nejste schopni se rozhodnout (vím, o čem mluvím, slečna se mému zoufalství na konci už dokonce smála). 

Tak jsme se nadopovaly dobrou dortíkovou náladou a vydaly se přes už zmiňovaný most do Budy, tedy Budína. Původně jsme tady chtěly skočit na všude známý "Hop on hop off", jelikož je Buda samý kopec a šplhání = hromada času, který jsme neměly, ale z ceny jízdenky se nám protočily panenky. Sedly jsme si teda na limču, abysme promyslely co dál. Naštěstí jsme si vybraly kavárnu, kterou vedla stará milá paní. Tak jsme se jí hned zeptaly jak se dostat nahoru a jestli je třeba jezdit nahoru tou drahou lanovkou nebo se dá i pěšky.

A měly jsme fakt štěstí, že jsme si sedly zrovna tam a zeptaly se, protože paní nám ochotně poradila, že máme jít kus ještě dál po cestě směrem pryč od centra a tam že najdeme výtah jedoucí o patro výš do parčíku a pak ještě i jezdící schody uplně nahoru a tam že si to můžem projít uplně všechno a ušetřit nohy před kopečkama, kterých je Budín plný, protože je to historická část, kde najdete hrad a kostely a katedrály a kdovíco ještě. Tak jsme si vyjely to jedno patro výtahem a tady jsme našly tu historickou nádheru, kterou jsme hledaly už od výstupu z vlaku!!! Kopečky, zeleň, hrad, historie a nádherné výhledy. Pár fotek pod článkem ;)

Tady jsme se teprve vyřádily fotkama i historicky, prošly jsme se krásnýma ulicema a užily si konec dne. Jen škoda, že jsme na to nepřišly dřív, to bychom tam korzovaly celý den jak v Luhačovicích! 

Cílem tohoto článku tedy je doporučit všem cestovatelům, aby byli (tedy ne podle našeho vzoru) trošku líní a Pešť projeli hromadnou dopravou až do Budína a teprve tam vystoupili a procházeli se, stojí to za to :)

Od Citadely (bílá krása dole ve fotkách) jsme prošly uplně mimo centrum po schodech až dolů k metru (musely jsme se ovšem zeptat, jinak bysme samy netrefily) a protože bysme se nestihly vrátit na nádraží pěšky, plánovaly jsme nasednout právě na metro. Zásadním problémem se ovšem staly jízdenky...teda spíš stroj na ně.. Ačkoliv po důkladnějším prohledání zjistíte, že typy jízdenek jsou přeloženy i do angličtiny, abyste věděli, co si máte koupit, v momentě kdy se začnete proťukávat počítačem k jízdence, narazíte už pouze na maďarštinu. Kupovat si to samy, jsme v Budapešti ještě doteď.. Naštěstí ale známe pořekadlo "lína huba, holé neštěstí", takže jsme se zeptaly, jízdenky vydolovaly a i se úspěšně dostaly na nádraží a do vlaku. Celou Budapešť jsme vecpaly do jednoho dne, ale v podstatě nám to stačilo, až na vynechaný Gellertův vrch, za což se Grindelwaldovi hluboce omlouvám, ale čas byl proti nám.. tak příště, Gellerte :)

Pozn.aut.: Gellertův vrch nemá s Gellertem Grindelwaldem ani s Harry Potterem nic společného, ovšem jako Pottrofila mě Grindelwald napadl automaticky jako první a už jsem mu ten kopec přivlastnila :) Mimochodem! Na předposlední fotce uplně dole je budova, která z pohledu oka (ne foťáku) vypadá skoro jako nějaké boční křídlo Bradavic, navíc v ní je gymnázium. Tam bych TAK chtěla chodit do školy!! :-o :)

Pokud jste dočetli (nebo doscrolovali) až sem, zde přichází slibovaný recept! Tentokrát to není mnou ověřovaný "must bake" recept, ale zrealizovaný recept z té budapešťské cukrárničky.

Pokud jako já neholdujete maďarštině, ušetřím vám práci, protože jsem strávila svou 20minutovku překládáním. Jsou to v podstatě klasické muffiny s čokoládovou polevou:

• 115 g měkkého másla
• 100 g cukru
• 20 g vanilkového cukru
• 3 vejce
• 50 g mléka
• 20 g jogurtu
• citronová kůra z jednoho citronu
• 200 g hladké mouky
• 1 1/2 lžičky prášku do pečiva
• špetka soli

Všechno jenom smícháme, nandáme do cupcakeových formiček a pečeme na 180°C cca 20 minut. Nutno podotknout, že muffinky samotné byly opravdu krásně upečené a zlaté :)

Nahoru jsem si naplánovala (protože recept neudává konkrétní polevu ani náplň, pouze tipy) něco jako ganache. Nalámala jsem si jednu kvalitní hořkou čokoládu, kterou jsem zalila horkou smetanou (100 ml). Po vychladnutí jsem přidala 2 lžíce zakysané smetany a vyšlehala do krému. Potom jsem jenom ozdobila a nechala vychladnout :) výsledek vpravo.

Recept zcela a pouze tematický, má zvědavost mi nedala ho nezkusit :) Doporučuju po upečení muffin vydlabat, naplnit kyselou marmeládou nebo kyselým krémem a nahoru dát teprve čokoládový krém.

Léto máme v polovině a pokud jste zatím nikam nevyrazili, tak to napravte, ať máte celou zimu na co vzpomínat ;) krásný srpen a držte se v chládku!

PS.: dole fotečky z našeho putování! :)